Proč nehubneme

Proč přísná dieta a zvýšený pohyb často ke snížení váhy nestačí?

Protože biologie není matematika a spravedlnost ve smyslu „rovnost všech“ v přírodě neplatí. V rámci inter-individuálních rozdílů máme různá střevní osídlení´. Mikrobiom ovlivňuje naše chování, jednání, chutě a jídlo více, než jsme schopni pochopit a ochotni si připustit. Mikrobiom rozhoduje, kolik ze spolykaných kalorií opravdu vstřebáme, jestli  a kam je organizmus uloží. Vtipně vám to vysvětlí zkušený glosátor a psychiatr zde: http://blog.aktualne.cz/blogy/radkin-honzak.php?itemid=26786

I když se hrdě označujeme za „homo sapiens“ (člověk rozumný), ve střevech máme druhý mozek, o kterém nic moc nevíme, a který námi pořádně cloumá. Více o tom najdeme zde: https://www.novinky.cz/zena/zdravi/clanek/druhy-mozek-mame-ho-ve-strevech-40249534  „Neuro-gastroenterologie“ má co zkoumat.

  

Pokud necháme rozhodovat ten mozek v lebce, tak máme dvě možnosti: 

Můžeme věřit stokrát selhávajícímu počítaní přijatých a vydaných kalorií a přitom čekat na nějaké nové a další výsledky výzkumů. V tom případě si ale musíme uvědomit, že pak budeme dále čekat a léta čekat na jejich ověření v praxi….Můžeme se ztotožnit s komerčním cílem farmakologického průmyslu, snad i některých dobráckých nadšenců v medicíně, a očekávat zázračnou pilulku.Můžeme vyhledávat ty nejnovější a najsofistikovanější léčebné postupy. Pak ale logicky postrádáme dlouhodobou klinickou zkušenost! Nelze mít tu nejnovější a současně dlouhodobě nejspolehlivější a nejbezpečnější metodu. To je protimluv. 

Můžeme se rozhodnout pro nejspolehlivější a nejdéle používanou (byť radikální) léčbu těžké obezity. Zvažme, kolik času nám zde zbývá a jestli chceme chorobný stav čekáním prohlubovat a posunout komorbidity z fáze reverzibilní – vyléčitelné do stavu nevyléčitelného. Týká se to zejména cukrovky 2. typu, kde 100% jistotu dosažení remise jinak nevyléčitelného onemocnění ztratíte v průběhu cca 10 let na absolutní nulu! Pamatujte, že diabetolog vám diabetes nevyléčí. Gastrický bypass se v různých modifikacích využívá více než 50 let, po světě chodí statisíce lidí s bypasem, který byl po dlouhá léta tou nejčastější bariatrickou operací. Proto jsou s ním nasbírané nejdelší a nejbohatší zkušenosti, byl dodatečně prozkoumán v laboratořích i na zvířatech v největší míře.
 
Víme, že složitý problém nemá jednoduchá řešení.  Aby byla bariatrická operace metabolicky účinná, nemůže být moc jednoduchá. Musí bezpečným zásahem na trávicím traktu změnit mikrobiom, změnit signalizaci z „druhého mozku“ do našeho „hlavního“ mozku. A to je potvrzeno nejvíce u bypasu, méně u tubulizace a ještě méně u méně invazivních metod. Samozřejmě – žádná operace není úplně bez rizika. Riziko úmrtí v souvislosti s operací je stejně nízké u všech zákroků v bariatrii, pohybuje se v promilích (jeden-dva z tisíce). To je podobně jako u běžného odstranění žlučníku či slepého střeva a nižší než při kardiologických a ortopedických operací.  Riziko, že by se musela provádět reoperace pro komplikaci bariatrické operace je v jednotkách procent a v dlouhodobém horizontu deseti let se udává riziko nějaké reoperace cca 5%-50%. Rozhodně je nižší pravděpodobnost nutnosti reoperace po kombinovaných operacích na způsob gastrického bypassu a vyšší po těch jednodušších zákrocích, např.  po sleeve resekcích (do 30%)  po bandážích a plikacích (do 40%-50%). To by mělo být při výběru typu operace zohledněno, protože v principu každá reoperace bývá obtížnější než prvotní zákrok. Volbou toho nejjednoduššího zákroku se vystavujeme riziku, že bude slabší efekt a vyšší pravděpodobnost potřeby dalších intervencí.  
X